Přejít na: ↓ Obsah, ↑ Úvodní stránku, ↓ Navigaci


Autor >   Lubomír Janečka

Název výstavy >   „Bůh žehnej Americe“, věnováno obětem útoku z 11. září 2001

Termín výstavy >   25.11.2011 - 29.2.2012

Na výstavě bude uvedeno 33 kreseb tužkou a pastelem sochaře Lubomíra Janečky, rodáka ze Zlína žijícího v USA. Výstava s názvem „Bůh žehnej Americe“, je věnována obětem útoku z 11. září 2001

Životopis:

7.2.1948 narozen ve Zlíně
1963 – 1967 SUPŠ v Uherském Hradišti
1967 – 1976 AVU v Praze, obor sochařství


Vystavuje od roku 1977, v GJJ letech 2001, 2005
a 2007. Zúčastnil se řady sympozií v Čechách
i Japonsku a je zastoupen ve veřejných i soukromých sbírkách.

Kresby sochaře Lubomíra Janečky jsou výrazně nadčasové i v motivech prostých a časově daných. Přirozenou věcností a výsostným přesahem navazují na všechno, co ryzího je v umění předcházelo, a nové jsou z podstaty, nikdy chtěním. V souladu s výrokem „vaše řeč budiž jen ano, ano – ne, ne“, trvá Luboš na svém; ničeho se nedomáhá, nikomu nepodbízí a platí za to osamělostí. Často se drásá trýznivou výčitkou
a i proto raději mlčí. O to víc je bytostně soucitný
a jeho kresby plné váhy mluví za něho. Mají tvárnou hutnost sochy a nepochybně patří k vrcholným.

Letošní výstava je především připomínkou šoku
z jedenáctého září roku 2001, otřesné události, která ho silně zasáhla i proměnila. Uhrančivé kresby, s ničím nesrovnatelné, a přece málokomu známé, jsou jejím jádrem. První vznikly ve vypjaté chvíli bezprostředně po útoku, kdy se chystal do Šumperka a pro uzamčené nebe nad New Yorkem nemohl odletět. Dvě z nich byly součástí už první výstavy
a jejich rozsáhlý soubor dominoval druhé, spolu se skvostnými „portréty“ rukou.

Výstavu věnovanou zemi, se kterou se po léta nesnadně sžíval, ale ke které se dávno a s obdivem hlásí, doplnil o ještě nikde nevystavené vize zasaženého Manhattanu; o kresby prostoupené solidaritou s ní a živené úctou k Americe,
ani vražedným útokem nepokořené. Ty nové
a většinou barevné jsou oproti předchozím výrazně ztišenější a snad i posunuté do polohy znepokojivého snu. A přidal k nim další z milovaných pouští středozápadu – tváří panenské země proroků, Andělů a Démonů (téma jeho třetí šumperské výstavy), spolu se zvířaty a ptáky v roli výmluvných podobenství a symbolů.

Lubomír Janečka, krom Jiřího Jílka jediný, se do galerie vrací počtvrté. Dávno je v ní doma, a jako všechny předchozí, je výstava znovu svátkem. Navzdory syrovosti témat je radostí nejenom ze síly a čiré krásy jeho kreseb, ale i z ryzího přátelství, které nepomíjí.                                

Miroslav Koval, červenec 2011